Petrus de Cruce
| Petrus de Cruce | |
|---|---|
| Narození | 13. století nebo 1270 Amiens |
| Povolání | hudební skladatel, hudební teoretik a muzikolog |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Petrus de Cruce (francouzsky Pierre de la Croix, 1270? Amiens – před 1347?) byl středověký francouzský hudební skladatel a teoretik.
Život
[editovat | editovat zdroj]Petrus de Cruce žil v Paříži. V roce 1298 jej král Filip IV. Francouzský pověřil zkomponováním oficia k poctě svatého krále Ludvíka.[1] Byl zřejmě žákem Jakuba z Lutychu,[2] který jej vedle Franka Kolínského a Lamberta považoval za zástupce starého umění – ars veterum[1] a jako skladby Petra de Cruce uvádí tříhlasá moteta Au renouveler a Aucun ont trouvé chant, která jsou poznamenána zesíleně vystupující melismatikou v duplu, zdůraznění terciových a sextových souzvuků na začátku perfectia a převažující role tripla sestávajícího z rytmicky volně zasazených not malých hodnot.[1][2] Hojné užití krátkých not sebou neslo následné prodloužení trvání noty brevis v tzv. stylu Petra de Cruce,[3] a tedy zpomalení tempa.
Na poli hudební teorie představují spisy Petra de Cruce o mensurální notaci přechod mezi Frankem Kolínským a Filipem z Vitry. Zavedl pravidlo, že brevis může být rozdělena na 2 až 9 semibreves a k jasnému vymezení skupinek not používal dělicí znaménko punctus divisionis. Tato novinka znamenala milník na cestě od modální k mensurální rytmice italského trecenta.
Edice
[editovat | editovat zdroj]- Yvonne Rokseth (Hrg.): Polyphonies du XIIIe siècle, 4 sv., Paris 1935–1939 (Codex Montpellier)
- A. Auda (Hrg.): Les „Motets wallons“ du ms. de Turin..., Brusel 1953
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Petrus de Cruce na německé Wikipedii.
- ↑ a b c Brockhaus Riemann Musiklexikon sv. 3 (1998) ISBN 3-254-08398-9
- ↑ a b Horst Seeger: Musiklexikon Personen A–Z / Deutscher Verlag für Musik Leipzig (1981)
- ↑ Heinrich Besseler: Die Motettenkomposition von Petrus de Cruce bis Philipp von Vitry
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Willi Apel: The Notation of Polyphonic Music, 900–1600, Cambridge 1942, Leipzig 1962
- S. B. Patrick: The Definition, Dissemination and Description of Petronian Notation, University of North Carolina, 1971
- Medieval France: an encyclopedia Von William W. Kibler, str. 737 google books
